Když si roku 1879 nechal Thomas Edison patentovat žárovku, nemohl tušit, že právě udělal první krok k jedné z největších změn v historii lidské civilizace. Svíčky ani olejové lampy by nikdy nedokázaly osvětlit domácnosti i celá města tak levně a efektivně jako žárovka, která brzy dobyla Ameriku, Evropu a nakonec i celý svět.

 

Ve městech, která nikdy nespí, proudí dnes život i po setmění a lidé se v nich baví až do rána v neonově osvětlených hospodách a hudebních klubech. Po staletích, kdy naši předkové žili v souladu s přirozeným rytmem střídání dne a noci, člověk konečně dokázal zkrotit noční tmu. Bohužel se to však neobešlo bez negativních důsledků pro jeho zdraví i okolní přírodu...

Venkovní osvětlení ulic sice významně přispívá k větší bezpečnosti ve městech, ale při nevhodném provedení může mít na životy obyvatel i negativní vliv. Problémem je zejména zbytečně předimenzované osvětlení a nežádoucí rozptyl světla do různých směrů. Další potíže způsobuje nesprávně provedené osvětlení výloh, reklamních billboardů a dalších objektů. Ačkoliv v ideálním případě by měl být světelný paprsek zacílený jenom na požadované místo, ve skutečnosti často míří i do jeho okolí a navíc se odráží do více směrů.

 

Veškeré negativní jevy, které mohou doprovázet umělé osvětlení, bývají souhrnně označovány jako světelné znečištění nebo světelný smog. Tento termín poprvé použili astronomové v sedmdesátých letech minulého století, když si stěžovali na intenzivní světlo nad obydlenými oblastmi, jehož záře zastíní i hvězdy. K tomu, abyste se sami přesvědčili o intenzitě světelného smogu, nepotřebujete dalekohled – stačí jen zvednout oči k noční obloze a pokusit se najít Mléčnou dráhu. V žádném větším evropském městě se vám to bohužel nepodaří.

V průběhu evoluce se u každého živého organismu z rostlinné i živočišné říše vyvinuly vnitřní biologické hodiny. U lidí jsou regulovány především měnící se intenzitou slunečního záření, které stimuluje ranní produkci povzbuzujícího hormonu kortizolu i večerní tvorbu hormonu spánku melatoninu. Narušení tohoto přirozeného koloběhu umělým osvětlením může u citlivých osob vyvolat nespavost či další nepříjemné potíže související se spánkem.

Kromě toho existují důkazy, že nadměrné vystavování dennímu či umělému světlu zvyšuje riziko deprese. Výzkumy na toto téma byly prováděny například na severu Finska, kde se ukázalo, že největší počet sebevražd probíhá za polárního dne. Kromě toho může dlouhodobé působení umělého světla negativně ovlivňovat také kvalitu lidského zraku.

Víte, co mají společného mořské želvy, mloci a stěhovaví ptáci? Patří mezi živočišné druhy, kterým znepříjemňuje život světelný smog. Ani oni totiž nebyli evolučně připraveni na to, že noční obloha nebude tmavá. Světelné znečištění představuje problém zejména pro živočichy, kteří loví v noci. Protože poblíž městských oblastí a osvětlených silnic není v nočních hodinách úplná tma, noční zvířata jsou zmatená a nevědí, kdy vyrazit na lov. Často proto trpí podvýživou, která může vést až ke zmenšení populace některých živočišných druhů.

 

Intenzivní osvětlení velkých měst způsobuje problémy i stěhovavým ptákům a netopýrům. Některé tažné ptáky totiž osvětlené oblasti přitahují, ale ve městě plném nadměrně osvětlených objektů se snadno dezorientují a mohou se poranit nárazem do překážek. Netopýři se sice silně osvětleným oblastem vyhýbají, ale i tak na ně má světelný smog negativní vliv. Intenzivní městské světlo totiž láká moly a brouky, kteří jsou hlavní složkou netopýří potravy.

Nadměrným osvětlením trpí i mořské želvy. Jejich mláďata se v noci líhnou na pláži, odkud se potom snaží dostat do moře. Aby našla mořskou hladinu, ve které se odráží měsíc a hvězdy, orientují se během své cesty především podle světla. Kvůli osvětlení plážových promenád se však želví mláďata často vydají špatným směrem a mohou tak zemřít vyčerpáním nebo se stát snadnou kořistí pro suchozemské predátory.

Přecházet světelnému smogu tím, že se naše civilizace úplně vzdá umělého osvětlení, není v současné době možné – a souhlasí s tím astronomové i ochránci přírody. Řešení celého problému je však jednoduché: stačí jen koncipovat veškeré osvětlení tak, že se světlo nerozptýlí do všech směrů, ale osvětlí jenom vybranou silnici, chodník nebo fasádu.

Dalším chytrým opatřením jsou pohybové senzory, díky kterým je každé místo osvětleno pouze v případě, že se v jeho okolí nacházejí lidé. Toto řešení se už osvědčilo na mnoha plážích na Floridě, kde se pouhou instalací senzorů významně zlepšily podmínky pro reprodukci mořských želv.

Dalším krokem, který výrazně napomáhá k eliminaci světelného znečištění, je snížení intenzity venkovního osvětlení. K bezpečnému pohybu ve městě totiž není potřeba extrémně jasné světlo, ale úplně postačí teplé světlo o nízké intenzitě. 

Přesně takové osvětlení je instalováno na ostrově Tenerife. Svítidla vyzařující intenzivní bílé světlo tam byla plošně nahrazena svítidly Philips LED PC Ambar s inteligentním systémem rozptylu, jejichž teplé světlo lze přesně cílit na požadované objekty. Díky zodpovědnému přístupu majitelů hotelů i radnic jednotlivých měst je celý ostrov už léta proslulý svými vynikajícími podmínkami pro astronomické pozorování a zároveň jsou jeho obydlené části i silnice dostatečně osvětleny pro potřeby místních obyvatel a turistů.

Vyřešení potíží se světelným znečištěním pomůže nejen přírodě a našemu zdraví, ale i ekonomice. Podle nejnovějších odhadů se v Evropě každoročně utratí téměř dvě miliardy eur za nasvícení míst, která žádné osvětlení vůbec nepotřebují.