Další značky od

    Historie žárovky:

    dlouhá cesta k jasnému světlu

    Známe ji všichni. Jednoduché zařízení, které dokáže přeměnit elektrickou energii na světlo. Žárovka, která se stala svého času revolučním objevem, jenž, s trochou nadsázky, změnil celý svět
    Informaci, že žárovku vynalezl Thomas Alva Edison (1847–1931), si většina z nás bryskně vybaví ještě z dob, kdy jsme chodili na základní školu. Jen málokdo už však ve své paměti vyloví, ve kterém to bylo roce, jakou má vynález žárovky historii, či zda je jejím duchovním otcem skutečně Edison. O tom, co patentování žárovky předcházelo, se totiž příliš často nemluví. A přitom je to na celém jejím příběhu možná právě to nejzajímavější. Posuďte sami.
    Edison jako vynálezce první žárovky

    První krůčky vedoucí k převratnému vynálezu


    V minulosti se lidé spoléhali pouze na světlo slunečního svitu. Jakmile se slunce schovalo za obzor, jediným možným zdrojem světla byl oheň. Ten se začal postupně využívat v podobě loučí, olejových lamp nebo svíček. Později přišly na řadu petrolejky, velkým pokrokem pak byly lampy na zemní plyn, které již dokázaly ozářit celé ulice a velké budovy. Všechny tyto typy osvětlení však měly jeden společný jmenovatel – hlavní roli hrál v jejich případě stále plamen ohně. Není tak pochyb, že vynález žárovky byl ve své době skutečně revolučním objevem.
    Elektrickému osvětlení předcházelo plynové

    Objev principu fungování žárovky

     

    První pokusy žhavení materiálu pomocí průchodu elektrického proudu lze datovat již do roku 1802, tedy do období dlouho před tím, než se Thomas Alva Edison vůbec narodil. V té době se anglický chemik a experimentátor Humphry Davy (1778–1829), jenž si na seznam svých objevů připisuje například vynález fotografování, zabýval elektrochemickými jevy a objevil tzv. elektrický oblouk. Davy sestrojil ze dvou tenkých proužků platiny zařízení, které pomocí elektrického proudu rozžhavil do běla a dokázal tak na krátkou chvíli vytvořit slabý zdroj světla. Ačkoliv se tento vynález ve své době neujal, přišel tak na základní princip fungování budoucí žárovky. V průběhu následujících let se na tento princip pokusila navázat více než dvacítka vynálezců z celého světa. Nikdo z nich však nenašel účinný a finančně dostupný způsob, jak tento objev využít pro osvětlení ulic a domácností.

    Thomas Alva Edison – světoznámý vynálezce

     

    Thomas Alva Edison byl americký vynálezce, který si v průběhu svého života na své konto nechal připsat 2332 patentů a o další tisíce vynálezů se zasadil ve svých firmách. K experimentování a výzkumu začal oproti tomu, co bylo do té doby zvykem, přistupovat zcela odlišně. Nechal si postavit dílnu, laboratoř, studovnu a kancelář, kde postupně zaměstnával až šedesát lidí, kteří mu s pokusy pomáhali.
     

    Na seznam svých vynálezů si připisuje například vynález fonografu (1877), elektroměru (1880), dynama na výrobu elektrického proudu (1881), kinematografu a kinetoskopu jakožto první filmové kamery a promítacího stroje (1889), vynález elektromobilu (1902), nebo například gramofonové desky (1914). U mnohých z těchto patentů Edison navázal na vynálezy svých předchůdců, které zdokonalil a nechal si je patentovat. Stal se tak oficiálně uznávaným vynálezcem mnoha přístrojů, jejichž princip fungování ve skutečnost objevil někdo úplně jiný.
     

    Nejinak tomu bylo i v případě žárovky. Edisonovi se však u soudu podařilo dokázat, že prvenství ve zdokonalení žárovky pro sériové využití patří výhradně jemu. Při experimentování se Edison pokusil navázat na vynález Davyho a Göbela. Snažil se najít takový typ vlákna, které by umožnilo, aby světlo vydrželo déle než pouhých několik okamžiků. Experimentoval s rozžhaveným uhlíkem, který vkládal do skleněné baňky, ze které se snažil odstranit vzduch. Oproti svým předchůdcům měl však velkou výhodu v tom, že se v 70. letech 19. století objevily technologie, díky kterým bylo možné v baňce vytvořit dokonalé vakuum. A Thomas Alva Edison toho okamžitě využil.

     

    Se svým týmem vytvořil žárovku se závitem, jak ji známe dnes a v říjnu roku 1879 poprvé rozsvítil svou  sestavenou žárovku, kterou si následně nechal patentovat. Co rozhodně nelze Edisonovi upřít, je fakt, že se významně zasadil o rozšíření žárovek do většiny tehdejších domácností. Právě jeho uchopení principu fungování žárovky vedlo k převratné změně ve využívání elektrických svítidel.

    Česká stopa v historii žárovky

     

    Své významné místo má v historii světelných zdrojů také český vynálezce František Křižík (1847–1941), který v roce 1880 významně zdokonalil vynález ruského vědce Jabločkova – obloukovou lampu. Vymyslel zlepšení, které zamezilo uhořívání uhlíkových elektrod. Sestrojil jednoduché elektromagnetické zařízení, které udržovalo v obloukové lampě stálý elektrický proud. Díky tomu bylo později možné osvítit velké tovární haly a další rozlehlé prostory.

     

    První elektrické světlo začalo osvětlovat na našem území v roce 1880 jeden z nejmodernějších podniků své doby, Robertův cukrovar v Židlochovicích. O rok později již elektrické osvětlení vlastnila i Daňkova strojírna v Praze. Brněnské Mahenovo divadlo, které bylo otevřeno koncem roku 1882, se dokonce stalo prvním divadlem s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině. O rok později se pak začalo pyšnit elektrickými svítidly i pražské Národní divadlo.

    Zjistěte více o žárovkách

     

    Připravili jsme pro vás přehled těch nejpoužívanějších patic žárovek.

    Žárovky s paticí
    E 27
    Žárovky s paticí
    E 14
    Žárovky s paticí
    GU 10
    Žárovky s paticí
    GU 5.3