Osvětlení exponátů v galeriích a muzeích podléhá několika přísným omezením. V první řadě kvůli němu nesmí docházet k tepelnému poškození vystavovaného předmětu. Důležité je i vyvážené spektrální složení světla, obsahující pouze vlnové délky z viditelné oblasti. Pokud by světlo obsahovalo také neviditelné ultrafialové a infračervené záření, mohlo by jeho dlouhodobým působením docházet k degradaci exponátů z citlivých materiálů.
Častým problémem jsou i rušivé odlesky světla na obrazech nebo ve skleněných vitrínách. Důležité také je, aby nebyli návštěvníci při pohledu na exponát oslňováni a aby se nemohli dostat do cesty světelným paprskům, což by vedlo ke vzniku nežádoucích stínů. I ty největší obrazy, sochy či další exponáty navíc musejí být osvětleny rovnoměrně a bez nežádoucího přesvětlení některých částí nebo rušivého osvětlení okolí vystavovaného předmětu.